V domácí legislativě existují normy a zákony, které jasně definují koncept generální opravy a rysy její implementace. Ne každý však tato pravidla zná. Pokusíme se odpovědět na některé otázky o tom, jak provádět velké opravy budov a konstrukcí a kdo by za to měl být zodpovědný.
Především je potřeba se vypořádat s konceptem samotným. Generální oprava budovy je procesem urbanistického plánování, protože budova je v rozvaze města a je předmětem dlouhodobého majetku města. Postup se provádí tak, aby konstrukce mohla být používána po dlouhou dobu a byla neustále v provozuschopném stavu.
Všechny úkony směřující k udržení majetku v dobrém stavu musí ze zákona provádět vlastník. To znamená, že pokud je budova ve vlastnictví státu, měla by opravy provést správa lokality, v jejíž rozvaze se stavba nachází. Pokud se nejedná o státní majetek, pak za jeho celistvost a bezpečnost odpovídá soukromý vlastník. Zákon samozřejmě stanoví některé výjimkyobecná pravidla.
Větší opravy budov by měly být prováděny v případech, kdy jejich provoz představuje nebezpečí pro zaměstnance nebo jiné osoby, a také v případech, kdy v budově nelze zajistit běžné pracovní podmínky. Pokud jsou budovy pronajímány, pak generální opravu budov musí provést jejich vlastník. A to i přesto, že o existujících nedostatcích věděl ještě před předáním objektu do cizího majetku. I když pronajímatel může v případech stanovených zákonem převést tyto povinnosti na jiné osoby.
Je třeba říci, že úřady přísně sledují provádění takového postupu, jako je generální oprava budov, protože při její realizaci jsou nutně ovlivněny strukturální charakteristiky konstrukcí. Pravidla však nemohou donutit vlastníka, aby sledoval technický stav konstrukce.
V tuto chvíli existuje pouze jeden dokument, který kontroluje realizaci plánovaných preventivních opatření týkajících se nebytových staveb. Ale nebyl přezkoumán od dob Sovětského svazu.
Generální oprava budov by měla zahrnovat předběžné posouzení stavu objektu a průběžný inženýrsko-technický dozor nad stavem objektu po provedení nezbytných opatření. Bylo by dobré, kdyby v legislativě byly uvedeny požadavky na budovy a jejich bezpečnost, které by vlastníky donutily plnitgenerální opravy budov, aby se snížilo riziko jejich zřícení. Majitel je přece odpovědný za uvedení budovy do stavu, ve kterém je její provoz nebezpečný.
Procedura generální opravy je v každém případě nezbytná, běžný provoz budovy je především v zájmu samotného vlastníka.
