Systémy vytápění lze v závislosti na přístupu k energetickým vodičům podmíněně rozdělit na dva typy:
- Otevřené (lidově nazývané gravitace). Nejprimitivnější v designu a provozu. Ale množství jeho nedostatků zcela vyvrací jeho výhody: je drahý materiál na nákup, velký bor, složitá montáž, nízká účinnost, používají se tlustostěnné trubky s velkým průměrem a kvůli těmto materiálům je velmi obtížné pro skrytí celého systému za dekorativní panely. Tento otevřený topný systém se nejčastěji vyskytuje v sovětských domech.
- Zavřeno. Všechny části konstrukce jsou pevně propojeny a pomocí nízkovýkonového čerpadla se zrychluje cirkulace chladicí kapaliny.
Pracovní proces otevřeného systému je založen na zákonech termodynamiky, podle kterých ohřátá kapalina proudí nahoru, vytváří podtlak na vstupu do kotle a zvýšený tlak na výstupu. Vlastní cirkulace tedy prochází potrubím tohoto provedení, odkud se voda pohybujevysoký tlak snížit. Při cirkulaci a změnách teploty se voda rozšiřuje, v důsledku čehož je systém vybaven přídavnou nádrží, která se nazývá "expanzní nádrž otevřeného topného systému", aby se zabránilo rozbití. Není vzduchotěsný, ohřátá voda ve formě páry přes něj uniká do atmosféry.
Otevřený topný systém se ospravedlňuje tím, že používá pouze vodu a žádné další vodiče energie, protože je to levný zdroj. Další nevýhodou je neustálé odpařování kapaliny, které se musí periodicky obnovovat, aby se celá konstrukce neprovzdušnila.
Otevřené topné systémy mají obrovskou nevýhodu, kterou je pomalá cirkulace, kvůli které musí být ohřev prováděn velmi pomalu, aby nedošlo k poruše. O pomalosti ani nemluvě, hned nastává problém s vypouštěním vody v zimním období při nečinnosti potrubí, aby je zmrzlá voda nepoškodila.
Pro dosažení dostatečné míry cirkulace vody by mělo být umístění kotle tohoto systému co nejníže a expanzní nádoba naopak na nejvyšší místo. Nádrž je zase potřeba izolovat. Otevřený topný systém nepotřebuje čerpadlo. Při instalaci tohoto designu je třeba co nejméně zneužívat otáčení a spojovací díly.
Otevřenotopný systém vyžaduje potrubí různých průměrů. Tato vlastnost je charakteristickým znakem tohoto designu. Průměr větší trubky, která se instaluje na výstupu z kotle, s topnou plochou 50 až 100 m² je přibližně 40 mm. V souladu s tím si zvětšení plochy vynutí úměrné zvýšení průměru a finančních nákladů.
Mimo jiné je nutné vzít v úvahu sklon vodorovně uložených trubek, který je cca 0,005-0,01% ve směru od nejvyššího bodu k radiátorům topení a následně ke kotli.
